26.12.2011

Letošní Vánoce byly prazvláštní. Zřejmě to tak dopadá, když děti vyrostou. Skoro jsem chtěla navrhnout, abychom už nehráli na to, že se jdeme schovat za dveře, rozsvítit prskavky a čekat na zvoneček. Mnohem Vánočnější by bylo si zazpívat koledy u stromku, kam všichni nanosí dárky, popřát si šťastné a veselé, vzpomenout na ty, kdo už tu nejsou. To je mimochodem moje oblíbená část programu. Letos ji táta vynechal. Tak jsem si na prababičku vzpomněla sama.
Dostala jsem spoustu krásných věcí. Ale pravdou zůstává, že ještě tak dva nebo tři roky a pod stromkem bude skutečně dárků, co by na jedné ruce spočítal. Nicméně, od kamaráda jsem dostala úžasnou hrací skříňku, u které si můžu melodii vytvořit sama, neboť jako nosič slouží takový papírový proužek s notovou osnovou, kam se noty prodírkují. Naprosto kouzelné. Sestřička mi dala konvičku s hrnečkem na čaj. Roztomilý dárek. Od taťky stříbrný řetízek a mamča myslím nakoupila zbytek. Například takovou krabici na víno ve stylu tak 18. století. Sice ještě nevím, co si do ní uložím, ale už dostala čestné místo v poličce. Zatím v ní stále ještě leží to vínko. Po Novém roce ho vezmu na kolej a při první příležitosti jej vypijem.
Včera jsme byli u babičky a dědy na návštěvě. Tam jsem dostala takový skvělý ručník speciální na vlasy, co má poutko, do kterého se turban z mokrých vlasů upne. Naprosto bezkonkurenční nápad. Jinak co bylo zajímavější, jak se prarodiče pustily do vyprávění z dob minulých. Třeba o tom, jak dědova maminka měla hospodářství a jakým způsobem ho vedla. Kočí, služka, chasa... kuřátka a kachničky v sednici pod kamny v ohrádce. Vstávání ve čtyři ráno, buchet plný pekáč, ty nejlepší které babička kdy jedla. Dneska to na tom dvoře vypadá úplně jinak. Všechno v totálním bordelu, rozmontovaná auta, krávy špinavé, pomocní pracovníci z východu, jeden spí v garáži na zemi, druhý v maringotce. Smutné.
Také babička říkala, že by chtěla někdy do Skotska, ale že už se jí to nikdy nesplní. A tak jsem si řekla, kéž bych už vydělávala peníze. Hned bych jí koupila zájezd a jela klidně s ní, děda už na také věci není. Jenže. Jako student asi těžko do roka vydělám tolik peněz. Je pravda, že zvládnout by se to třeba dalo. A někde jsem četla, že kdo nechce hledá důvody, kdo chce, hledá způsoby.

Přijde mi strašná představa, že jednou umřu. Nebo spíš, nebojím se toho. Spíš nechci. Je tu krásně. Je tu tolik věcí, co chci poznat a vidět. A budoucnost, svět až bude vstupovat do dalšího století. A já se toho nedožiju. Vlastně nepředpokládám, že bych se dožila více než roku 2090. A moji rodiče umřou dřív. A prarodiče ještě dřív. A kdo tu bude místo nás? Je nad hvězdy jasné, že jediná možnost, jak nenechat odejít všechno ze svých předků, je mít potomky. Předat jim vzpomínky, zkušenosti, lásku a všechno co se nese lidstvem už tolik dlouho. Tak proč dneska spousta lidí nestojí o to, mít děti? Nebo mít je, ale nestarají se o ně? Práce je důležitá, ale myslím, že rodina pro mě bude vždycky to nejdůležitější.
Uvědomila jsem si, že už mi nevadí být dospělá. Přišla jsem o tolik krásných iluzí, o jednoduchost života, ale začínám to zvládat. A začíná se mi to i líbit. Můžu dělat všechno co chci. Tenhle život je můj. Způsob, jakým se o sebe postarám, jak naložím s penězi, jaké knihy přečtu a kdy. Školu sice ne že bych milovala, ale vím, že to je správná volba a že lepší jsem učinit nemohla. Nemusím se nikomu zpovídat. A také vím jedno. Vztahy nejsou pohádkové. Jsou takové, jaké si je vytvoříme. Pokud si dva lidé povahově sedí, pak už je to jen na jejich spolupráci, na tom, jak si vztah vybudují. S někým se to budování daří, s jiným to nejde. Řekla jsem si, že co se má stát, stane se. Takže stačí mít otevřené oči a chytit se situace ve správný čas.

A mimochodem, to, že je dnes ještě vánoční čas už nějak nevnímám. Mám tolik práce, že už bych nejraději místo dnešní návštěvy zašla studovat latinu. Ale slíbila jsem si tři dny volna.

Ještě jedna chytrá myšLenka. Ve filmu Hudbu složil, slova napsal se říkalo, že láska je jako písnička. A tak se zamyslete nad tím, co je pro vás v písničkách nejdůležitější, zda hudba, text nebo obojí. Písničkářů, hudebních básníků na světě moc není. Jestli je to takové i mezi lidmi, pak je hledání asi marné. A stejně to nevzdám!