Vitriol

Chybět z nemoci tři týdny v maturitním ročníku, to umí vážně jen borec. Nebo nemehlo. Ano, spíše to. Do pondělka mi razítko v omluvném listě od doktorky výrazně nedoporučuje opouštět pelíšek. To jsou nervy. Potřebuju zpracovávat témata, dělat cvičné testy a ne se léčit! Je to děsivé, jak ten čas letí. Ještě před chvilkou bylo léto a šlapadla na jezeře, a najednou jsem dokonale zahlcena učením.
Aby mi bylo radostněji, podívám se dneska na Vratné lahve. Mám ty české hořkosladké komedie ráda. Jsou takové jako život sám. Někdy veselo, jindy smutno. Občanský průkaz bych téměř považovala za svůj nejoblíbenější film za poslední dobu. Klidně bych na něj šla do kina znovu.
Včera jsem poslouchala Malostranské povídky od Nerudy. Na to, že mám takový odpor k povinné četbě mne docela překvapily. Číst bych je nechtěla, ale na poslech jsou docela pěkné.

A konečně jsem rozřešila velkou záhadu ohledně jednoho snu! Jakousi roli v něm hrál jed, jehož jméno začínalo na V*. A on to byl vitriol, což tedy není přímo jed, ale kyselina sírová. Asi vás to moc nezajímá, ale fakt jsem z toho měla radost. A proto to píšu, že ano.