18.5.2013

Jsem jako vyprahlá poušť
jako nad ránem ohniště vyhaslá,
Vodní víla, co lapá po dechu
když na souši uvázla.

... stačilo by stiknout Enter

The Light

There used to be a time
when a faded map of mine
was showing to a place
where I had a secret case.

Inside, there was a book of notes
double-locked, in piece of clothes
so no dream could go away
just be on paper, ever stay.

And the time is passing by
the only question is still why
I lost the map and so the path
to my dreams, shining stars.

How to heal my gloomy heart?
Need to find you, missing part.

And one day we'll come to place
where I keep my secret case
cause you're the light - not the map -
that I can follow step by step.

Hořkosladkým tónem

Brusle v krabici, co zaprášený má víko.
Úsměv? Ten zůstal na fotkách.
Dopíjím brčkem banánový mlíko
a vím, že už ho nepotkám.

Noční pohlazení múz

Být tak chvilku v náručí strun a klapek klavíru
Perem vnuknout myšlenku starému papíru.
Ve tváři výraz snílka, co hlavu má v oblacích
a každý den novou stránku života obrací.

Stéblo

Jsi stéblo - čnící nad ta ostatní.
Jsi příběh, nad kterým se nesmutní.

Jsi loďka, co po řece se plaví
Jsi list, který vítr nezastaví -
přes to, že je papírový.

Jsi střep, který mně pořezal.
Jsi déšť, co oči mi rozmazal.

A pak...

k stromu mě uvázal.

Rozděleni

Jediná lucerna
tu do tmy bledé světlo vrhá

na zídku a jméno,
co tenkrát jsem tam vyškrabala,

na roztrhané fotky,
co nejdřív hodně znamenají.

na stopy v sněhu,
co zprvu přímo vedou, nakonec se přeci dvojí.

Hořkosladkým tónem

Brusle v krabici, co zaprášený má víko.
Úsměv? Ten zůstal na fotkách.
Dopíjím brčkem banánový mlíko
a vím, že už ho nepotkám.

Jiskra

Vezmi mě prosím na konec vesmíru,
neb celý můj svět točí se ve víru.
Nevím, kdo jiskru v oku mém zhas,
tak zastav prosím všechno dění, ať naleznu ji zas.

Lásky květ

Oči, co přes slzy nevidí,
srdce, co druhému závidí.
Na konec světa pro ten lásky květ,
jednou tam a nikdy zpět!

Vzdorova nebo vzdávat se bez boje

Silou tisíce nožů mne do srdce bodá,
bránit se nemohu, nenacházím správná slova.
Až první paprsky po ránu nad obzor vystoupají,
budu stát vzpřímeně a ptát se
zda pro mne v nebi ráj a na zemi peklo je,
zda lepší vzdorovat nebo vzdávat se bez boje.

Touha

Sžíravá touha, neuhasitelný chtíč.
Dvě svíčky, z nichž jedna je zhaslá
jako důkaz smutku, když jsi pryč.
I volá jméno Tvé do tmy ta kráska,
pláče tiše u dvěří, od nichž nemá klíč.

Přebývající

Chtěla svět svůj maličký
rozdělit na dvě světničky.
Jednu jemu, druhou tobě,
a pak zničit samu v sobě.

Bez tebe

Bez tebe jsem pouhé nic
v prázdném světě smrtelnic,
však úsměv zdobí bledou líc
- s tebou ve snu bez hranic.

Světýlko

Světýlko na dlani
třpytí se. Nezebe.
Před strachem uchrání,
není snad od tebe?

Zapomnění

Bludičky v lese
neskryjí se.

Světýlko v dáli
stéblo nezapálí.

Pentle v dlani
nepatří paní.

Smyčec od houslí
květy nekouzlí.

Listy z knihy
upadnou v zapomnění.



...stejně jak my všichni...

Sbohem, příteli

Žila jsem v bláhovém snu,
že vidíš ve mně princeznu.
Teď Tě prosím na kolenou,
všechno bylo mojí vinou.

Víra v lásku ztratila se,
dál bytost má neusnese
všechnu bolest, slzy, tíhu
- odejdu, až najdu sílu.

Srdce mé Ti patří navždy.
Co znamenají sny a tužby?
Co znamená láska lidí,
když je slepá, klame studí?

Celý svět mi potemněl,
Snad jsi na mne zapomněl?
Kde jsi světlo, pověz, kdes?
Proč mi hrdlo svírá děs?

Teď buď sbohem, příteli,
byls život můj jediný.
Nemá smysl dál se kát,
tmy, co přijde už se bát.

***

Jsem teď anděl, Tebe střežím,
každou noc u Tebe ležím.
Po vlasech Tě hladím,
do ouška Ti šeptám
však necítíš ani,
když Tě něžně líbám...

PS: jsem nemocná, mam asi chřipku

Živá voda

U studánky křišťálové
sedím časně, od rána.
jak zrcadlo vyleštěné,
jako sklo je hladina.

Všude ticho, klid a snění,
tu je kámen, tam zas mech.
Nikde stopa po zachvění,
jen můj vlastní lehký dech.

Tiše špitá studánka:
„Neroň slzy, poslouchej!
Smutná ty jsi dívenka,
dále už se nerouhej.

Hasí žízeň, zklidní mysl
- voda chladná ze studánky,
léčí líp než dobromysl,
lépe než čaj heřmánkový.

Když máš srdce láskou mrtvé
nebo ránu bodnou v těle
stačí kapka vody živé
a zas tančíš, běháš čile.“

Do dlaní nabírám vodu,
v hrdle pálí jako jed!
pohnout sebou nedovedu,
chladnu, studím jako led!

„Živým voda bere život,
byla’s hloupá - ano hloupá
když jsi pila vodu nicot,
čeká tě teď trest a zhouba.“

Tam, kde říčka pramení,
na nejvyšší skále,
kde je les jak na dlani,
stojí břízka stále.

Trpkou vodu pije zas,
podzim, jara, všechna léta
zná jen žízeň, žár a mráz -
ve strom bude zakletá.

Skřítkova rolnička

Skřítek v ruce s rolničkou,
do sna se mi vloudil.
Tvář měl starou, stařičkou,
podle vrásek soudím.

Cinkl jednou, cinkl dvakrát,
království tu v mžiku bylo,
plné služek, stráží, hrabat
a princ, jak se vyprávělo.

Na houpačku starobylou
v zahradě jsem usedla.
Víla s lyrou pozlacenou
jako duch se objevila.

Prsty svými droboučkými
po vlasech mne pohladila.
Zabrnkala melodii
jako z mechu píseň zněla.

Skřítek v ruce s rolničkou
poklepal mi na rameno
a za chvilku kratičkou
kouzlo bylo prolomeno.

Budík řinčí, provokuje.
Hodím po něm polštář hbitě,
ze sna mne zas vytahuje.
Cožpak hoří oheň v bytě??

Píseň větru

Byl to den jak každý jiný,
plný práce v poli třtiny.
Za šera při chůzi domů,
zaslechla jsem bití zvonů.

„Z chrámu svatých zvony slyšet
zlé znamení, hledej skrýše.“
Říkával ten moudrý děd,
jenž znal ona kouzla věd.

Na pahorku stojím zpříma,
Ves v údolí před očima.
Ze střech stoupá hustý dým,
Provinil se kdo? Jak? Čím?

V popel vzplály stohy slámy,
kostel, domy, pomník slávy.
Lidé mrtví leží v prachu,
Bez pohnutí, bez nádechu.

Slzy kanou po mé tváři,
Co jsou zač ti podlí žháři?
Kde je Will, můj věrný přítel?
Kdes anděli s párem křídel?

Tichý vánek píseň pěje,
Beze slov i melodie.
Tma všechno zlo zahalila,
v náruč černou pohltila.

Před branami do kostela,
mrtvé tělo Williama.
Prsty v pěst zatnuté stále,
v očích mrtvé břehů dále.

Vzlykot tiše do tmy zní,
prý snad časem vyšumí.
Proč tu jako socha stát?
Tvoje jméno zvolávat?

Tichý vánek píseň pěje,
Beze slov i melodie.
Píseň tesknou o lásce,
rozervanou při válce.

Lidé jsou jak kameny,
obroušené vlnami.
Ztratil otec svého syna,
tak jako já Williama.

PS: Kam se hrabe Mácha xD To si raději napíšu svojí báseň, nebo spíš baladu v tomhle případě...

Můj přítel Xaviér

Pozn. Zítřejší slohovka na téma charakteristika a popis...nic záživného

Hnědé vlnité vlasy mu spadají do čela. Tmavé oči, bystré jako ostříž, těkají z místa na místo, ale šíří kolem sebe mír a klid. Obličej je ostře řezaný, brada úzká a lícní kosti vystouplé. Nikde ani stopy po mládí, ač věkem ještě nepřesáhl dvacet let. Snědé tváře má z bitev zjizvené šrámy, které se už niky nezhojí. Na čele mu vyvstávají vrásky vždy, když zkřiví svůj ret v úsměv plný bílých rovných zubů. Jeho hlas, ač by se mohlo zdát, není skřehotavý ani děsivý, pouze hluboký a uklidňující. Tělo má statné, nikoliv však obtloustlé, dlaně plné mozolů ale ruce, které možná působí neohrabaně, jsou velmi šikovné.
Je to rytíř s chrabrým srdcem. Někoho možná nebaví mu naslouchat. Na mne působí vždy vyrovnaně, myšlenky mu jen hýří hlavou a přeci nejsou nesrozumitelné ani hloupé, ba naopak. Mluví o věcech, kam jiní ve svém myšlení nedospěli a přeci jeho slova nezní jako z obyčejné učebnice. Na první pohled by o něm nikdo neřekl, že je citlivý a vnímavý. I přes svou dobrotu si nikoho nepouští blíže k tělu a to je možná důvod proč ho lidé neznají důkladně a je pokládán za blázna.
Nemá sice peněz na rozdávání, ale oblečení, jež nosí, není staré a roztrhané. Každý den tráví mnoho času se svým černým ořem, protože věří, že nikdo mu nerozumí tak jako jeho kůň. Po večerech usedá k plápolajícímu ohni, aby přiložil brk k papíru a složil další část jeho nekonečných balad a písní ve verších, kterým lidé nejsou schopni porozumět. Sám mi pak svá díla rok co rok vypráví a cituje.
V naší osadě se nikdy dlouho nezdržuje, protože ho jeho rytířská povinnost žene stále kupředu. O to dražší a vzácnější jsou pak jeho návštěvy. Ve svém lesklém těžkém brnění se však každoročně za východu slunce s další vráskou na čele a s nespočtem nových ran ve tváři vrací domů. A proto věřím, že mé přátelství s Xaviérem je nesmrtelné.