Maturitní ples mi moc neprospěl. Co bych se taky mohla divit, když jsem pořád chodila ke dveřím se ochladit a zpátky dovnitř. Mám snad v hlavě piliny? Nejspíš to byla davová psychologie, která mi poradila, že když jdou všichni půjdu také. Kdo ví... Každopádně jsem dnes zůstala doma v důsledku 18ti balíčků posmrkaných kapesníků. V noci jsem usnula v půl třetí, protože jsem nemohla dýchat, skoro jsem vypotřebovala nosní kapky a dokonce ani mentolový osvěžovač vzduchu nezabral. V krku mě bolelo, takže jsem se chodila každou půl hodinu napít. Pak mě únava přemohla a já usnula v polosedě s kapesníkem v ruce.Dnes jsem si tu od rána prostě lenošila, snědla jsem tunu čokolády, protože mě přepadla taková menší deprese ze samoty v bytě. Opustila mě Múza psaní. Řekla mi sbohem a bez vysvětlení mě nechala napospas myšlenkám beze slov. Vlastně to je všechno pořád dokola. Stále se peru se vším uvnitř sebe bez svěření druhým. Jsem jako poutník, jehož cesta je v mlze. Neví kudy kam, bloudí lesem, bloudí loukou, kde je tráva vysoká a svazuje mu kotníky k sobě... Všechno je pořád dokola. Nechápu, že mě to pořád udivuje, vždycky to tak bylo a vždycky to taky bude. Strašně si přeju, aby už bylo jaro. Letošní zima mě prostě nenadchla požadovanou náladou a už mě to věčné nabalování a mrznutí nebaví. Ta studená bílá barva sněhu mi leze na nervy, tvrdá křupavá země mě rozčiluje a teplé slunce, které vězí neustále za mraky, mi začíná chybět. Nikdy jsem si neuvědomovala, jak moc moje nálada souvisí s počasím, ale začínám tomu věřit čím dál víc. Potřebuju změnu. Srovnání voňavek od nejmenší do největší ani srovnání oblečení ve skříni podle příležitosti nestačí. To jsou moc malé, lokální změny. Chce to něco velkého! Něco jako Velké letní prázdniny...
V sobotu na tom plese se stala taková nepěkná věc s jednou spolužačkou a já zjistila že jsem ten nejhorší pokrytec na světě. Když jsme si tam tak uprostřed s kamarádkami a tou spolužačkou tančili, došlo mi jaká jsem. Najednou jakoby se kolem vytratil zvuk. Nikdo nevěděl, nad čím přemýšlím - na tváři úsměv, uvnitř pocit hrůzy sama ze sebe. Proč se bavím s lidmi, které nenávidím? Proč jim to nedám nijak znát? Proč jsem na ně tak milá, když si to vůbec nezaslouží? Je to snad tím, že mám hrůzu z toho, že bych měla kolem sebe nepřátele? Vím, že to mě nijak neospravedlňuje.
4 komentáře:
Máš pravdu, kluci jsou prostě lepší. Já jsme ráda že jsem holka, i když mě hodně lidí má za podobnou slepici, ale ti co mě poznají vědí, že taková nejsem...Nebo sem?? :( Když to vezmeš z pohledu kluků, tak jim vůbec nezávídím, to že si musej vybírat mezi holkama a hledat tu normální. Já mám v poslední době většinu kamarádů kluků. S lidmi, s kterými si píšu na icq jsou kluci. Prostě kluk tě pobaví, zasměje se a navím jich pár znám, kteří jsou normální :) Jako například Karlos :)) Ale to bych odbočila. Prostě si v poslední době nerada píšu s holkama xD Protože ty nálady :D Mě zabíjí i ta moje, natož ještě cizí xD
Jinak ke článku : Pochopila jsem správně že si nemocná? Mno, brácha bude mít 7.2. maturiťák. Taks e na něj půjdu podívat. Půjdu sbalit nějakýho kluka :D néé, dělám si srandu, já už mám vyhlídnutýho :) Jinak mě taky často opustí múza psát. Proto, dokud mi myšlenky vyloženě nevyskakují z hlavy, nepíšu nic, protože by to byly jenom bláboly :D Ale to sis asi všimla :)
Tak já končím, nebo ti to tu zahltím xD
Jejda, takže chřipka dostala i tebe? x( tak to ti přeju, ať je ti líp.. a hezky si doma odpočiň..
No, je fakt, že na léto se taky těšim.. na sluníčko a hlavně na prázdniny.. ale zas musim říct, že jsem nadšená z toho, že alespoň nějaká zima je.. Pač miluju lyže.. a teď se učim na prkně.. no, prostě bez sněhu bych to nepřežila.. xD
kedze ma kazdy chripku urcite ju budem mat aj ja, uz to vidim. ale vacsinou to u mna chodi tak, ze vzdy ked mam dobru naladu a vela energie tak ma bacil nenapadne a teraz som dost silna aby som ho poslala dokelu. clovek je dost silny na to aby sa vedel nepodriadit pocasiu:-) clovek zvladne vsetko..
Přeji brzké uzdravení. :)
Okomentovat