Prázdniny se mi začínají krátit. V pondělí opět začíná škola a já už se těším. Zase budu mít nějaký zápřah. Myslím, že to potřebuji. Být v procesu. Mít určitý režim. Už mám vytisklý rozvrh a syllaby. Očekávám, že druhák nebude tak děsivý a tak jsem se přihlásila do kurzu španělštiny, z čehož jsem nadšená. Taky budu zase chodit hrát tenis. A do třetice - koupila jsem si kolečkové brusle! V diáři už mám na říjen vypsaných tolik akcí, že se nebudu ani jediný večer nudit. A kdyby přece nebylo kam jít ven, tak na koleji je s holkama sranda vždycky.
Myslím, že nejvíc zmatku mi teď v hlavě nadělala Itálie a všechny ty párty...a kluci. Vůbec nevím, co teď chci nebo nechci. Rozhodně chci být zamilovaná. Opravdu zamilovaná. A šťastná. Jenže, momentální situace se nedá označit ani jedním z těch dvou slov. Nejraději bych teď byla asi sama. Jsem naivní a mám vysoké nároky. To bude asi celý problém. A ještě jsem teď k tomu všemu nastydlá. Těším se do Prahy, až se sluchátky zajdu do parku plného spadaného listí s knížkou básniček. Snad se všechno nějak vyřeší
Žádné komentáře:
Okomentovat