Dneska jsem byla v Národní divadle. Ano, v národním! Přesně v tom, kde nad oponou píší Národ sobě! Je to tak obrovský sál. Dneska už by se na takovou věc asi národ nevzmohl, aby vybral peníze z veřejných zdrojů a postavil divadlo. Vlastně už samotné divadlo asi moc neznamená. Mladí raději jdou na diskotéku nebo kamsi do hospod, případně do kina. A když tam nějaké potkáte, tak většinou jsou absolutně nevzdělaní, oblečení jak do té hospody a společenské chování na úrovni nula. Tragické.
Nicméně, Louskáček byl krásný. Předpokládám, že vánoční inscenace se liší od klasické verze, ale věřím, že někdy zajdu i na tu. Balet jsem si myslela, že mě nikdy moc neosloví, ale nakonec to bylo velmi pěkné. Beze slov, jen pohyb a hudba. Čiré umění. Hlavně to, jak se snoubí těžká práce svalů a těch dokonale vypracovaných těl s brilantní lehkostí a elegancí...někdy lituju, že nejsem větší umělec, ale ono, když se to vezme, tak medicína je v podstatě také takové umění. Umění léčit lidi. Nebo jim vrtat zuby. To už tak nezní. Ale kdybych chtěla, určitě si to nějak odůvodním. A v tom to všechno je. Hledat na věcech pozitivní smysl.
Musím začít chodit takle někam častěji. Podněcuje mne to k přemýšlení, nejlépe si u toho odpočinu a odreaguji se. Lepší než kdybych šla běhat nebo spát. A vůbec mi nevadilo, že jsem tam byla sama. Vlastně to bylo dobré. Mohla jsem si dělat co jsem chtěla, kdyby se mi chtělo vystoupit v půlce trasy jen tak z tramvaje a počkat na další 5 minut, klidně bych mohla. Byl to výlet jen já se mnou. To utužuje samostatnost a víru sama v sebe a své schopnosti. Rozhodně mi bylo smutno, když tančili spolu ti dva baletníci, bylo to tak vroucí až se mi zachtělo chytit někoho imaginárního vedle mě za ruku, jenže tam nikdo nebyl. Ale to nevadí. Každá věc má svůj řád a čas. Co má přijít, to přijde. Důležité je, být všem nabídkám v životě otevřený a čekat je i na těch nejméně očekávaných místech.
Tak, to by stačilo. Mám radost, že jsem napsala článek. Až budu mít po Vánocích nový telefon, určitě budu psát častěji, protože nebudu vázaná na počítač u stolu. Většinou pak zapomenu, že jsem chtěla napsat.
Jo a ještě něco. Je pomalu nemožné jíst zdravě. Dneska jsem prošla supermarket a v regálech bylo tolik jídla, v mrazáku tisíc typů kroket, hranolek, pizzy atd., jenže to prostě je na nic, je to samý konzervant a emulgátor. To přece jíst nemůžu! Ale stejně jsem zhřešila, koupila si Monte. A vůbec mi nechutnalo. Prostě už teď nejím skoro nic nezdravého. Jen pečivo, piškoty, bílý jogurty a přesnídávky, krupicovou kaši, sušenky bebe, lupínky, vločky, černou čokoládu a mlíko. Ovoce a zeleninu. Zelený čaj a šťáva z limetek. Je to fajn, ale krapet omezené. Nu nic. Půjdu zkusit koupelnu, snad bude druhá sprcha od konce volná.
2 komentáře:
obdivuju tě , sám bych tam asi nešel...
co se týče jídla, jsem velmi rozkolísaný, nejím pravidělně a někdy mám týden, že jím pouze mrkev, jindy tláskám první poslední... bohužel nemám čas to řešit..
Nedávno jsem chtěla jít do divadla a když jsem před partou nahodila, že bych šla, všichni sde na mě podívali takovým výrazem "Cože? Zbláznila si se?" a já si v tu chvíli připadala jako opravdu z jiné doby. Je dobře, že alespoň někdo znás jako ty se dostane občas do divadla, ať alespoň nějaká část národa je vzdělaná :) Jinak to s tím jedením zdravě by se podle mého vkusu taky nemělo přehánět. Jako je to asi fajn, ale občas je přece skvělé dát si něco nezdravého ne? :) Jen se to nezdravé nesmí jíst víc než zdravé, jinak budeme jak v americe...na každém rohu tlouštíci a lidé co mají problémy s tím se vůbec zvednout ze židle..
Okomentovat