Bála jsem se sem vrátit. Všechno to tu ve mě vyvolává ty staré pocity. Staré nejsou a přeci jsou. Alespoň už to všechno cítím jinak. Tak nějak zpovzdálí, nebo jako z nebeských výšin. Připadá mi, že už je to dlouho, ale není. Datum nelže. To je zas jenom nedokonalé lidské relativní vnímání času. Jednu věc ale vím jistě - konec není dnes a nebyl ani v pátek. Konec bude teprve až jeden z nás odejde. Budoucnost je nejistá a nevyzpytatelná. Třeba se nic nezmění za týden, za měsíc ani za dva, ale proč zahodit všechno a nenechat si nic? Ani malou naději jako vzpomínku? Jako pecičku od jablka, ze které jednou vyroste nový strom? Vždyť i něco tak prostého a jednoduchého jako "Dočkej času jako husa klasu" nebo "Kdo si počká, ten se dočká" má něco do sebe. Člověk se musí naučit neukvapenosti, kterou já sama neovládám. Děkuju za všechna slova útěchy, kterými jste mne zahrnuly...
Znáte někdo Freddi Fish? :D Nejoblíbenější hra mého dětství, škoda, že jí nikde nemůžu sehnat...
5 komentářů:
Strašně jsem se bála, že se sem nevrátíš. Protože to, co jsi napsala chtělo hodně odvahy a síly. Bála jsem se, že jsi tu sílu vyčerpala. Ale všemožně jsem se přesvědčovala o tom, že jsi vážně silnější, než si kdkoliv z nás myslí. A je to pravda. Jsem za to moc ráda. Věřím, že tohle všechno přečkáš a na budoucnost se nakonec budeš těšit a jestli ne těšit, tak se jí, přinejmenším, nebudeš bát... Máš mou podporu, Andie:) *Andie, buď šťastná*:)
Naděje umírá poslední...
Říkala jsem,že jsi silná. Jsi úžasná a statečná. Ano, naděje umírá poslední..a nebo vůbec ne.
Byla by škoda nenechat si nic - jak jsi psala.. a zahodit všechno.. opustit to tu.. *
.. Andie, máme tě tady všichni moc a mooc rádi
__
a tu hru.. nevim, asi neznam..
Ano, přesně tak, naděje umírá poslední...Sem ráda, že jsi to tady neopustila, chyběla by jsi mi tady :*
Okomentovat