NEzvládnu, NEmám, NEjsem

Už je to tak. Jen jsem přišla do školy, všechno se na mě sesypalo jak hejno vran. Jestli pak se dožiju pátku, když mě zítra čeká pololetka z matiky, písemka z biologie a občanky a ještě z fyziky? Netuším, co se učit dřív. Nejspíš nahodím postoj jedna pětka žádná pětka a pudu neohroženě do školy s tím, že si sešity jenom pročtu. Však se to nějak vyvrbí. Mám z toho všeho strašně zkroušenou náladu a nevím jak z toho ven. Leda už mít to všechno zlo za sebou. Ježiš, kde sou ty časy co jsem si stěžovala na to, že každý den píšeme jednu písemku?? Vždyť to bylo tak krásně a rovnoměrně rozložené. A dnes? Proč není víkend? A proč jsem už lezla do školy? Snad by se to nezbláznilo, kdybych do konce týdne zůstala doma. Nu, nebylo by to ale srabáctví být doma? Jistě, ale kdo má zapotřebí si hrát na hrdinu. Hrdinu? ...
Zas mě chytla ta depka, která se za mnou plíží neviditelná, ale její dech cítím na zádech. Pořád tu je a jen, co jí zavdám jedinou záminku, hned mě sevře v neviditelnou náruč. Když ale nemůžu být šťastná já, ať jsou alespoň šťastní ostatní. O to se musím postarat a to bude můj úkol než mi bude zase dobře. Co je štěstí jednoho člověka mezi tolika lidmi? Že se ztratí a nenajde, to je celkem běžné. A tak ať si zůstane ztracené. Když jsem ho volala, nepřišlo. Asi mě nemá rádo a nechce se mnou být. Není útěcha být šťastný z toho, že ostatní jsou šťastní. Není útěcha nemít nic a dívat se, jak ostatní mají všechno. Není útěcha být sám na poušti a doufat, že vás najde člověk z čutorou vody. Všechno je TAK beznadějné. Beznadějné chození do školy, beznadějné vstávání, beznadějné je jíst i pít, spát bdít, beznadějné je všechno od A do Z. Beznadějný je celý můj život a vždycky byl, jen jsem si toho nevšímala. Beznadějné, beznadějné. Pořád se snažím nějaká být a nemá to cenu, protože taková nejsem. Jen si hraju na paní důležitou, dělám že všechno zvládnu, ale NEZVLÁDNU! Myslím si, že něco mám, ale NEMÁM. Myslím že něco jsem, ale NEJSEM. A myslela jsem si dokonce, že ... Nemyslela. Já už nebudu myslet. K čemu nám byl ten mozek dán? A to vědomí? Nechám si nasázet pětky ze všeho kromě tý matiky, protože kdybych měla pětku i z toho, dokazovalo by to že jsem blbá, ale já NEJSEM. A ten zbytek? Řekněme že nemám čas... Před půl hodinou jsem přišla ze školy a jsem unavená, protože jsem celý týden ležela v posteli, zhubla jsem dvě kila, nemám ještě moc chuť k jídlu, smrkám, kašlu. Chudáček sem. Ne, jsem pěkně blbá, když si pořád jenom stěžuju. Ale kde jinde ulevit dušičce než tu?
Dodatek 19:16
Kašlu na to, tři pětky, žádný pětky :D Je mi to jedno, přece mě nepovalí něco tak hloupýho jako je škola ne? Kam by to spělo, kdyby lidi byli nabručený kvůli škole?