Můj přítel Xaviér

Pozn. Zítřejší slohovka na téma charakteristika a popis...nic záživného

Hnědé vlnité vlasy mu spadají do čela. Tmavé oči, bystré jako ostříž, těkají z místa na místo, ale šíří kolem sebe mír a klid. Obličej je ostře řezaný, brada úzká a lícní kosti vystouplé. Nikde ani stopy po mládí, ač věkem ještě nepřesáhl dvacet let. Snědé tváře má z bitev zjizvené šrámy, které se už niky nezhojí. Na čele mu vyvstávají vrásky vždy, když zkřiví svůj ret v úsměv plný bílých rovných zubů. Jeho hlas, ač by se mohlo zdát, není skřehotavý ani děsivý, pouze hluboký a uklidňující. Tělo má statné, nikoliv však obtloustlé, dlaně plné mozolů ale ruce, které možná působí neohrabaně, jsou velmi šikovné.
Je to rytíř s chrabrým srdcem. Někoho možná nebaví mu naslouchat. Na mne působí vždy vyrovnaně, myšlenky mu jen hýří hlavou a přeci nejsou nesrozumitelné ani hloupé, ba naopak. Mluví o věcech, kam jiní ve svém myšlení nedospěli a přeci jeho slova nezní jako z obyčejné učebnice. Na první pohled by o něm nikdo neřekl, že je citlivý a vnímavý. I přes svou dobrotu si nikoho nepouští blíže k tělu a to je možná důvod proč ho lidé neznají důkladně a je pokládán za blázna.
Nemá sice peněz na rozdávání, ale oblečení, jež nosí, není staré a roztrhané. Každý den tráví mnoho času se svým černým ořem, protože věří, že nikdo mu nerozumí tak jako jeho kůň. Po večerech usedá k plápolajícímu ohni, aby přiložil brk k papíru a složil další část jeho nekonečných balad a písní ve verších, kterým lidé nejsou schopni porozumět. Sám mi pak svá díla rok co rok vypráví a cituje.
V naší osadě se nikdy dlouho nezdržuje, protože ho jeho rytířská povinnost žene stále kupředu. O to dražší a vzácnější jsou pak jeho návštěvy. Ve svém lesklém těžkém brnění se však každoročně za východu slunce s další vráskou na čele a s nespočtem nových ran ve tváři vrací domů. A proto věřím, že mé přátelství s Xaviérem je nesmrtelné.