Jenže kdy?

Jsem unavená. Permanentně, pořád. Víkendy jsou příliš krátké, nestíhám dospat téměř spánkový deficit ze školního týdne, mám spoustu učení, dopisování sešitů, Vánoce se blíží a já si pomalu ani nevšimla, že už je 9. prosince. V autobuse jsem dneska usnula tak tvrdě, že jsem se vzbudila na své zastávce těsně, než se mnou autobus ujel. Dlouho do večera pracuji na počítači, neboť je mnoho fotek a mnoho videí, které je potřeba zkompletovat a uložit na školní blog. Když se v jedenáct vydám milostivě do postele, většinou mám hlavu tak plnou myšlenek, že sedím klidně půl druhé hodiny na posteli a zapisuji si nesmyslné útržky pocitů ve verších. K tomu si pouštím stále dokola dvě písničky.
Ráno bývám neuvěřitelně zmatená a usínám hned, co vypnu budík nebo u snídaně, na záchodě, u čištění zubů. Kolikrát se jdu ještě převléknout, protože zjišťuji, že mám tričko obráceně, nebo že nemám ponožky. A to, co mne čeká ve škole mi náladu nezvedá. Jsem unavená, kruhy mám pod očima a ještě po mně každou chvíli chtějí přemýšlet. Kde na to mám sakra brát páru? Jsem snad superman? To, že mně neustále štípou oči únavou jsem si už pomalu zvykla, ale že jsem zpomalená při všech pohybech? Že každou chvíli hladová, protože svačiny pravidelně zapomínám doma kvůli svému pomatení? A o hodinách, kdy nepřítomně čučím do prázdna nemluvě.
Jsem jako mrtvola, která ještě chodí. Jsem duch, který nedokáže zatím procházet zdí. Jsem pouhá loutka, s kterou osud si pohrává. Jsem jenom člověk, který musí podávat skvělé výsledky ač je na dně svých sil. Jsem jen ten, kdo nečinně přihlíží, jak čas je jako hrstka písku, sypající se krz prsty malého dítka. Však bude zas dobře, říkají mi přátelé. Vždyť slunce zas zazáří, vždyť vyjde zpoza mraku.

Jenže kdy?

Až budem mít mládí v hajzlu?
Až naplní se naše dny
a my budeme páprdi?
Až podá se vše dobré zlu?

Takový život postrádá
smysl, cenu, účelnost.
Nechci už být živá bytost
Proč já tu jen setrvávám?

Music Playlist at MixPod.com