28.12.08

Zdá se mi, že poslední dobou nějak zanedbávám každodenní zapisování zážitků. Ještě v létě jsem tak neohroženě hlásala, jak je každý den ojedinělý, vždy se na něm najde cosi důležitého, hodného k poznamenání. Samozřejmě. Střípky ze života Andie poslední dobou jsou spíše úlomky...
Jelikož jsem dostala k Vánocům opravdu spoustu knížek, a další spousta čekala na přečtení ještě před prázdninami, dala jsem se s nenuceným zájmem do čtení Gejši. Nevím ani co na ní tak "vidím", ale vydržím to číst celý den bez přestávky. Je to prostě nový svět, něco, co nepotkáváme ve světě literatury každý den. Jsem zvědavá až jí dočtu, zda z ní bude plynout něco děsně chytrého, což mám nejraději. Knihy, které zavřete a ještě hodinu nebo dvě přemýšlíte. Proč? Jak?
Vyšla jsem si dneska s mamkou a sestrou na procházku po Doksech. Málem jsem ani nevěděla kudy se jde k rybníčku. Jentak jsme si prošli hřbitovem, protože je má sestra ráda, netuším proč. V jednu chvíli jsem těžce litovala, že sebou nemám fotoťák, protože mimo chodníček vedla pěšinka mezi hustými stromy a působila nadmíru kouzelně. Byla tu taky spousta hrobek se jmény rodin, jejich členy osobně znám a v tu chvíli jsem si uvědomila, že oni jsou něco jako ve středověku starobylý rod, zakořeněný hluboko v minulosti kdežto moje rodina sem ani nepatří. Nevím jestli to je smutné či nikoliv, ale je to tak.
Venku je pořádná zima a já můžu s radostní oznámit, že zítra vyrážíme s rodinou do Krkonoš. Sice mi poslední dobou české hory moc nevoní, asi jsem moc zhýčkaná Rakouskem a Alpami, ale co naplat. Sníh je všude stejný, takže vzhůru na sjezdovky a ještě dááál.