Zítra mám narozeniny. Bude to dvacetčtyři let od té doby, co jsem přišla na svět, co jsem se poprvé nadechla. Málem jsem se jmenovala Alexandra. Vlastně by to asi nebylo tak zlé.
Jsem nějaká rozložená, citově. Byla jsem u prarodičů na návštěvě a při loučení s babičkou jsem měla slzy v očích. Vlastně za to může ona, protože brečí vždycky, když odjíždím. Ale já měla slzy kvůli tomu, že už jsou s dědou hrozně staří a mám strach jak dlouho tu ještě budou. Najednou jsem si uvědomovala tu hroznou pomíjivost. To jak děda rok od roku hůř chodí, dokonce zasadil letos i míň řádků zeleniny a babička hůř a hůř vaří a dělá jí problém i jen uklidit nádobí do kredence. Chci aby mi přišli na svatbu (až nějaká někdy bude) a aby poznali moje děti (až někdy nějaké budou).
Dneska jsem uklízela. Celý byt od A do Z. Celý den. Nevděčná práce. Stejně to za chvíli zas bude všechno zaprášené, plný dřez nádobí a plný koš na prádlo. Jo jó, život dospěláka je na nic v některých ohledech.
Taky jsem začla s jógou. Uvidíme co z toho bude, doufám, že se do toho dostanu. Namasté!
3 komentáře:
Pomíjivost je pomíjivá, tak je fajn, když nás zastaví.
A úklid od A do Z nikdy neuškodí, občas díky němu najdeme poklady ;-)
Ať se daří!
Opožděně přeji všechno nejlepší a ať se umíš radovat z každého dne:) Taky si občas už začínám něco podobného uvědomovat se svými prarodiči... Tak nějak prostě jinak vnímám čas.
Ó klenote v květu lotosu, odříkávají budhisté když se modlí.
Přeji pěkné cvičení a k narozeninám: Zdravím vše co je v Tobě dobrého.
Okomentovat