Možná by to tak mělo být. Všechno je poslední dobou divné. Přijde mi, že právě je ten čas na ty myšlenky. Ale na otázky nepřicházejí odnikud odpovědi. Snad moudré knihy nebo moudrý člověk mi na ně jednou odpoví. Nechápu jak se v tom světě můžu tak přitrouble motat. Sluncerozdávající Andie. Není těžké rozdávat. Je to krásné. Ale přeci jen, každé slunce může pocítit chlad a osamění...? Myslím, že moje mysl naopak potřebuje nutně něčím zaměstnat a rozptýlit. Když můžu přemýšlet, obvykle to vede do smutných končin. Inu, podzim nastává, mám ho ráda. Jen je pěknější ho prožívat s někým. S kýmkoliv.
2 komentáře:
je pěkné prožívat vše krásné i zrovna ne příliš radostné s někým koho máme rádi a kdo nás... :) a mnohdy se pak vynoří i odpovědi na otázky... odpovědi, které jsme už ani nečekali...
Páni! Andie! Tak dlouho jsem od tebe nečetla žádný článek a přitom koukám, že tenhle blog máš už dlouho:)
Z čeho jsi ty náušnice vyráběla?:)
Na některé otázky musí člověk hledat odpovědi třeba i celý život - a o tom to je. Věřím, že smysl otázek není výhradně v tom, že na ně nalezneme odpovědi, ale v tom procesu hledání, kdy si uvědomujeme různé věci:)
Okomentovat