Našla jsem si novou zálibu - sledování čt2 a těch všech různých dokumentů, co tam dávají. Vzpomínám si, jak před pěti nebo šesti lety nám zeměpisář neustále nosil do hodin nahrané dokumenty cestománie a jim podobné. Nuda! A teď? Šmejdím už dobrou hodinu v programu na internetu, nastavuju budík, abych nic nepropásla.
Jasně, člověk si musí probrat přijaté informace, něco vzít s rezervou. Ale i tak je to pomalu lepší než romantický film. Vnímat neštěstí kácení pralesů a vymírání orangutanů - vždyť to je skutečnost, kdežto ty příběhy z filmů a knížek vymyšlené! Neříkám, že u toho brečím, ale určitým způsobem se mě to dotýká. Ničí to mou bublinu, kterou jsem kolem sebe měla postavenou z lhostejnosti k věcem, které stejně nezměním.
Ale co když ty věci lze změnit?
Žádné komentáře:
Okomentovat