Píseň větru

Byl to den jak každý jiný,
plný práce v poli třtiny.
Za šera při chůzi domů,
zaslechla jsem bití zvonů.

„Z chrámu svatých zvony slyšet
zlé znamení, hledej skrýše.“
Říkával ten moudrý děd,
jenž znal ona kouzla věd.

Na pahorku stojím zpříma,
Ves v údolí před očima.
Ze střech stoupá hustý dým,
Provinil se kdo? Jak? Čím?

V popel vzplály stohy slámy,
kostel, domy, pomník slávy.
Lidé mrtví leží v prachu,
Bez pohnutí, bez nádechu.

Slzy kanou po mé tváři,
Co jsou zač ti podlí žháři?
Kde je Will, můj věrný přítel?
Kdes anděli s párem křídel?

Tichý vánek píseň pěje,
Beze slov i melodie.
Tma všechno zlo zahalila,
v náruč černou pohltila.

Před branami do kostela,
mrtvé tělo Williama.
Prsty v pěst zatnuté stále,
v očích mrtvé břehů dále.

Vzlykot tiše do tmy zní,
prý snad časem vyšumí.
Proč tu jako socha stát?
Tvoje jméno zvolávat?

Tichý vánek píseň pěje,
Beze slov i melodie.
Píseň tesknou o lásce,
rozervanou při válce.

Lidé jsou jak kameny,
obroušené vlnami.
Ztratil otec svého syna,
tak jako já Williama.

PS: Kam se hrabe Mácha xD To si raději napíšu svojí báseň, nebo spíš baladu v tomhle případě...