Noční příběhy

Cítím nutkání napsat o svém praštěném snu. Celý se odehrával krátce po letních prázdninách. Jelikož jsem ještě neměla kolo, které se stále nacházelo na policejní stanici, protože mi ho skutečně v létě ukradli. Jela jsem tedy na koloběžce s mamkou k Mácháči užít si ještě posledního tepla. Celou cestu po silnicí mě fotila nějaká malinká holčička a tak jsem se na ní usmívala. Jelikož jsme jeli kolem té stanice, tak jsem se tam vloupala a vzala si vlastní kolo, protože tam stálo už nejméně měsíc na chodbě. Nebyla to krádež, prostě jsem si jen vyzvedla svoje vlastní kolo. A jelikož jsem měla koloběžku i kolo, šla jsem pěšky a vlekla obě vozidla vedle sebe. Jenže potom jsem uslyšela hlas té malinké holčičky, která bonzovala policajtům, že jezdím na koloběžce po silnici s cyklistickou helmou a ukázala jim všechny fotky, jak jsem se na ní usmívala. Takový podraz! Navíc se ukázalo, že to byla dcera toho feťáka, co mi kolo ukradl a chtěla mě za trest také hodit do vězení. Policajti se neuvěřitelně naštvali a začali na celé Doksy halekat že tohle mi neprojde. Já jsem zpanikařila a běžela jsem se ukrýt za křoví do blízkého parčíku s kolem i s koloběžkou. Jelikož bylo kolo nějaké rozbité z toho, jak na něm jel ten feťák, kterej ho ukradl, tak jsem byla nešťastná a začala jsem ho opravovat. Policajti mě v tu chvíli našli, ale toho kola si nevšimli. Jen viděli mou koloběžku a ptali se, co se tu schovávám. Tak jsem se začala vykecávat na to, že se mi porouchala a že jsem jí musela někde stranou opravit, aby se mi nikdo nesmál. Samozřejmě mě vzali k soudu za to, že jsem jela na koloběžce po silnici s helmou a já se jim tam rozbrečela a začala na ně histericky křičet něco v tom smyslu, že se zabývají takovou kravinou, ale moje kolo mi zatím nevrátili a tak mě po té příšerné hádce pustili. Za dveřma jsem se poprvé setkala s nějakou divnou rodinou, oblečenou ve stylu doby W.Shakespeara. Jeden kluk se na mě tak zvláštně usmíval a tak jsem mu po tom, co začal strašně škemrat, svojí adresu domů, protože jsem spěchala, abych si vzala svoje kolo z toho křoví a dohnala mamku k tomu mácháči.
Najednou jsem byla doma a byl u nás na návštěvě jeden můj kamarád. Někdo zazvonil - byl to ten kluk, co sem mu dala adresu. A celá jeho rodinka. Šla sem teda otevřít, protože mi kamarád T. řekl že to je slušnost. Hned se ke mě nahrnula jejich máma a začala mě přesvědčovat, že by bylo nejlepší, kdybych se s tím klukem (myslím ž ho jmenovala Petrem) zasnoubila. Tak jsem jí vysvětlovala, že je mi teprve 16 a že na takovéhle věci mám ještě plno času. Pak ztišila hlas a začala mi vysvětlovat, že ten Petr je trochu hráblej, protože věří, že je z jiné dimenze a tak se obléká a chová jako Shakespear, takže se celá rodina musí oblékat taky tak, aby si ten kluk nevšiml že je vlastně dement. Najednou jsem se začala lísat na toho kamaráda T., aby jim došlo, že jsem na trochu modernější kluky, ale nedošlo jim to, tak jsem jim to musela natvrdo říct.
Nějak špatně se vyvrbila situace a moje rodiče mě prostě zasnoubili s jedním z té rodiny. Jméno už si nepamatuju a pořád mě někdo nutil, abych se s ním líbala, protože to bylo součástí nějaké soutěže na večírku. Jenže ten kluk strašně slintal a mě se dělalo nehorázně špatně. Sebrala jsem se a utekla z domu (vlastně odjela na svém "ukradeném" kole). Zastavila jsem se až za tmy někde u nějakého obchodního domu u automatu s pitím a jelikož jsem ho vypila strašně moc, tak jsem potřebovala na toaletu. Samozřejmě si toho všimnul nějakej němčour a tak mi dal na starost svéhé malého synka abych ho dovedla na ten záchod. Jsem na něj celou cestu anglicky mluvila, nasadila jsem tak profesionální přízvuk, který normálně nemám. A on mi nakonec u cedule s nápisem WC vysvětlil, že umí česky. Trapas. Jelikož jsem sebou táhla i kolo, aby mi ho nikdo znovu neukradl, ze své předchozí zkušenosti z léta, tak jsem ho vměstnala do kabinky vedle záchodové mísy. Měla u sebe i zimní bundu (nechápu, když bylo září) a foťák, který jsem dostala někde jako výhru v soutěži. Najednou do místnosti vrazil nějakej chlap a začal řvát že je to lupič. Rychle jsem vylítla z kabinky s foťákem a bundou, kolo jsem tam nechala schované. Ženský, co tam byli také se na mne tak divně podívaly, proč mu to dávám rovnou a tak jsem jim šeptem vysvětlila, že to nemá takovou cenu jako to kolo (chytrý co? na to, že to bylo ve snu...) Lupič už byl na odchodu i s mýma věcma, když se otočl a zařval, že mě chce zabít a hodil do místnosti granát, který vybuchl v rohu místnosti a zasypal kabinku s mým kolem. Nějak zázračně jsem se dostala ven, ale pořád po mně házel granáty, až se po nějaké době konečně trefil a já byla jako asi omráčená nebo co, a tak jsem byla dučí už na druhém břehu. Tam byla skříň s oblečením, na které jsem už dávno zapomněla - tílko s třešničkama, rukavice s bambulkama, prostě oblečení když mi byli tak 3 roky. Najednou na mě někdo začal volat jménem a tak jsem si uvědomila, že tady být nemám. Vrátila jsem se k sobě a byla jsem někde v trávě, kde do mě šťouchala ta divná rodina. Okamžitě jsem se zvedla a utíkala pryč... Pak jsem se najednou ocitla někde v baru, to už jsem byla docela opilá, protože se všechno ukrutně točilo (a to sem takle ještě nikdy v realitě nebaly!). Nevím, jak to bylo zařízený, ale pokaždý, když jsem myslela na to, že bych políbila toho kamaráda T. tak jsem dostala facku. Za ten večer jsem už měla rozkrvavenou tvář, od těch facek a každý se mě tam ptal, proč to mám. Ty facky byli za nevěrnost tomu klukovi, se kterým mě rodiče zasnoubili. Jelikož jsem strašnej rebel, tak jsem se rozhodla být uplně proti a přes všechny ty facky jsem nakonec však víte co :D
Byl to divnej sen, ale vycházel docela z reality... Kolo mi vážně v létě ukradli, v té době jsem si v autobuse četla sonety od Shakespeara. Jak se ukázalo ten lupič mě našel podle šatů, co jsem měla mít na věneček (který jsem měla koupený už dlouho), prostě podle čichu asi nebo nevim. To s těma fakcama - za to si můžu sama, protože při každým takovým pomyšlením mám sto chutí di jednu taky dát. Takle se mi to špatně vysvětluje, protože ten sen se mi zdál před několika hodinama a už si ho velkou část nepamatuju, ale asi si pořídím snář, protože to už není normální. Prostě nevěřím, že ty sny jsou jen bezvýznamné obrázky fantazie...