Saze, uhel a slepota

Normální lidé v normálních domech mají komín. Komín se občas ucpe sazemi, koho ale ti normální lidé z normálních domů zavolají na pomoc? Přijde tedy kominík, jako v mé vylepšené verzi písničky 'pec nám spadla', strčí štětku do komína a vše bude, jak se říká, OK? Kolik z vás normálních lidí vidělo kdy kominíka? Kominíka, který je umouněný od sazí, štětku má smotanou a hozenou přes rameno a jen tak si vykračuje po ulici? Já dnes jednoho takového viděla. Byl to takový stařík s vousy na bradě a veselým úsměvem. Prostě si tak vykračoval ulicí, jakoby se nechumelilo. Samozřejmě ono se nechumelilo ani tak, ale znáte to přirovnání.
Když kolem vás projde kominík, měli byste se chytit za knoflík a něco si přát. Alespoň taková je tradice nebo jak tohle zvláštní pravidlo nazvat. Co nazbyt. Uchopila jsem knoflík své bundy a přemýšlela co si přát. Navíc jsem musela rychle, protože v takových situacích se člověk nemůže rozmýšlet půl dne, pak by se přání dozajista nesplnilo. Ano - má to svoje mouchy, tak jako všechno ostatní přeci. Tož, co si tak přát? Zjistila jsem, že mi nic nechybí, a tak jsem se rozhodla přát si, aby vše bylo jako teď. Samozřejmě, že nejsem pověrčivá, ale přece. Co kdyby náhodou že?
Kominíci a čerti mají podobné povolání - hrabat se na černých místech. Dnes jsem si připadala jako nájemný čert. Inu co, když může být nájemný vrah, tak může být i nájemný čert. Na výtvarce jsme kreslili kouli přírodním uhlem, takže si umíte představit jak jsem na konci hodiny vypadala. Už jen ty rohy mi scházeli. Ono by to vlastně bylo zábavné nebýt učitelky, která po prvním mém pokusu kouli vystínovat prohlásila, že jsem odvedla naprosto mechanickou práci, a že tak jako moje koule by vypadal jedině měsíc na nebi. Tvrdila mi, že všude vidí bílá místa, jinde zase větší stíny. Ale já ať jsem koukala, jak jsem koukala, nic takového jsem tam neviděla. Raději jsem si měla přát lepší oči od toho kominíka...