Znechucena bytím...

Jsem znechucena. Vážně. Upřímně. Po prvdě řečeno, zda ještě v pondělí bylo proč se smát, dnes už mám pocit, že poslední pošetilý úsměv z mé tváře zmizl, když se mi v ruce octla písemka z chemie.
Druhá čtyřka v jednom týdnu. Jak mizerně jsem se cítila. Nejhorší na tom všem ale je, že já trávím veškerá svá volná odpoledně čučením do sešitu, biflováním se nesmyslů a všechna moje vynaložená energie, moje odhodlání a sebe nucení vyjde vniveč, protože mou snahu naučit se co je to například sirný květ, zřejmě nikdo nedokáže ocenit lépe než dostatečně. Kdybych se to neučila, vykašlala se na to, určitě si nebudu stěžovat. Ale v tomhle případě jsem skutečně mrzutá.
A biologie? Ani se nebudu raději zmiňovat. Snad jen, že zítra se nechám vyzkoušet, protože za chyby se piká a já si tedy odpikám další úmorný čas ve společnosti nejpříšernější učitelky. Jaká to ironie, tak ona se jmenuje Andělová! Kdyby anděl byl jako ona, co by potom byl ďábel? Snad zlo na entou! Ona má radost, když vidí, jak se my studentíci věšíme hlavu nad svými strašlivými písemkami. Jestli si někdo dokážete představit Umbridgeovou pak vám je jistě jasné, že jsem nešťastná.
Dějepis? Ovšem, další na nervy lezoucí předmět. O Johance z Arku si pouze napíšeme pasačka koz, uvězněna, upálena ale co takle něco zajímavějšího? Nevěřím, že jediné zajímavé je, že byla upálena. Pokud se ale člověk zeptá, jestli je nezbytně nutné pamatovat si, kdo byl Béla IV. odpověď zní pokaždé:"ano, to je velmi důležité".