Týden je téměř za námi a já vnímám čas jak jinak než relativně. Přijde mi to jako dávno, ten první den. Rychle se všechno hýbe z místa na místo. Několik písemek a zkoušení je již příští týden na obzoru. Nevím jak vy, ale já osobně mám pocit, že jsem konečně tam, kde je klid. Je to až paradoxní, jak by mohl být ve škole klid. Ve škole, kde se všichni stresujeme? Představte si, když přijdete z velké sněhové bitvy a dlouhého sáňkování domů, kde už voní z kuchyně čaj, všude tlumené, žluté světlo žárovek a teplo z radiátoru, jež způsobí, že se vám klidem zavírají oči...tak já se cítím ve škole a moje pocity šeptají: "Konečně doma".Dnes jsme si v hodině češtiny četli úryvek z knihy Utrpení mladého Werthera. Dalo by se říct, že mě až urazilo, jaký úryvek jsme četli a jak se u toho všichni tvářili. Moje nejoblíbenější knížka! Skoro slovo od slova jsem věděla, co přijde. A všichni znuděně leželi tvářemi na lavicích, myšlenkami daleko předaleko. Konečně jsem pochopila profesorčina slova: "Celý svět žasne, jen kvinta á nežasne". Na mne už pomalu přicházeli slzy dojetí ze slov Wertherových a ostatní div neusnuli. Uvědomila jsem si, že já sama dělám totéž u každého jiného úryvku. A slibuji, že se polepším, protože ty příběhy si zaslouží mou pozornost!
Díky neustálému pohybu jsem se dala do kupy. Vše, co mne ještě před nedávnem trápilo je už méně bolestivé. Nejúčinější zbraň proti smutku je práce...
"Dělání, dělání, všechny smutky zahání. Dělání, dělání je lék."
3 komentáře:
konečně někdo, kdo má podobné pocity....ta škola už je prostě neoddělitelná část mého života a já jsem moc ráda, že tam mohu být :)
fakt? tak to pak dej vědět, co ti blog.cz odpověděl.. xD
tak to jsem rád že se ti můj blog líbí... mě se taky trochu líbí :D... ale hlavní je že se líbí i tobe.. někomu jinému než mě.... máš taky hezký blog ale blogspot neznám... jak máš to na měření náštěvnosti tak to měří jinak než toplist... u toplistu máš více náštěvníků :D
Okomentovat