Dnes jsme měli ve škole od deseti, protože v rozvrhu byly nějaké změny. Večer jsem si našla přes internet autobus, kterým pojedu do školy a potom jsem raději na dveře přilepila cedulku s nápisem "Nebudit", aby nějakého chytráka z rodiny nenapadlo tahat mě z postele pod záminkou, že jsem zaspala. Budík na hodinkách byl tedy nastaven na 7:25.Ráno zazvonil, já zmáčkla rychle čudlík, protože ten zvuk nemám ráda a odkryla si peřinu. Nechápu jak se to stalo a po chvíli mi znovu zvonil, znovu jsem se probudila a zamáčkla, opět jsem se odkryla. Nechápu, co to bylo. Jestli mi někdo bude tvrdit, že Deja vu tak to mi připadá až moc divný. To má člověk jen pocit, že ten určitý okamžik už zažil. A nebo další důvod: možná jen sen. Je ale nepravděpodobné, že by se mi zdálo o tom, jak vypínam budík na hodinkách, který ukazuje přesně 7:25, když do školy vždy vstávám v 6:14 a o víkendu mám budík vypnutý. Dokonce bych přísahala, že kdybych si "poprvé" napsala na lísteček čárku, tak při "druhém" probuzení by tam byla. Ještě teď mi z toho běhá mráz po zádech...
Místo, aby autobus jel v 8:08, přiřítil se až o 15 minut později. Už už jsem se rozhodovala, že půjdu na vlak. Nemilé bylo, že řidič po mě chtěl 26kč, což mi přijde docela hodně. Normálně platím 16kč. To mne přivedlo na úvahu, že čas=peníze. Chtěla jsem si přispat? Chtěla. Musím tedy zaplatit.
Jelikož jsem celou cestu autobusem přemýšlela nad nejrůznějšími hloupostmi, jako například nad příběhem, kde krutý král zabije chlapce, kterého má jedna holka ráda a ta na krále křičí, že ten kluk prostě není mrtví, a že nezemře do tý doby, než na něj někdo z živých zapomene. Kvůli tomu jsem málem zapoměla vystoupit. Strašně polekaná jsem doslova vylítla z autobusu a venku jsem se začla smát. Asi proto, že jsem takový šašek a málem jsem jela až do Teplic.
Prošla jsem ohavným, pochcaným (ano čtete správně, počůraný je totiž slabé slovo) podchodem, kde většinou nedýchám, jelikož se mi zvedá žaludek, když si představím ty bezdomovce, kteří ten prostor využívají místo WC.
Dorazila jsem na zastávku MHD a zadoufala, že pojede nějaká doprava až ke škole, protože to je jinak přes celé město docela daleko a ještě ke všemu do kopce. Měla jsem štěstí. Za dvě minuty mi přijel autobus a já zaplatila dalších 5 kč.
Sečteno a podtrženo: Kdybych vstávala jako obvykle brzy, platila bych 16kč. Takle jsem utratila 31kč jen abych se mohla vyspat. Tedy 15kč za hodinu spánku, když se to tak vezme. Tak tedy "čas jsou peníze" je vážně pravdivý výrok :D
5 komentářů:
To s tím budíkem, to už se mi taky jednou stalo...Bylo to děsivý xD
A jinak kdybys dojela až do Teplic tak by ses alespoň ulila ze školy? xD Prošla by sis Teplice a pak se vrátila domů
:D och.. tak toť teda velmi zajímavé ověření výroku..x) opravdu se to vyplatilo, že? :D jinak, budík, to je můj věrný (ne)přítel.. nejlepší je, když si tatínek nařídí budíka o hodinu dřív než já, protože si jde zacvičit, já ho uslyšim, probudim se, kouknu na budík a začnu vyšilovat, že jsem zaspala do té doby než si uvědomím, že jsem vlastně vstala o hodinu dřív.. vždycky mám sto chutí ho zaškrtit :P
boze to je zlate :-DDDDD budes teraz spavat dlhsie?:-D hned spadnem zo stolicky XDDD
lool
p.s. som zabudla...nechcem blog stahovat uz som mala 2 predtym a tento chcem rozvyjat alebo co..vlastne sa tam rozvyjam skor ja v pravopise blabla... len to musia opravit to je vsetko zatial bidem len navstevovat svoje SB:-)
kris
:D tak to je drsnee :D
ale jako zajímavá úvaha :D
Okomentovat