Škola zase o krok blíž

Další den prázdnin fuč a školní rok zase o krok blíž. Tak nějak se tam možná těším, nebo spíš přirozeně přijímám fakt, že se tak děje, že lidi v mym věku zkrátka chodí do školy. Dobře, opomeňme raní vstávání, všechno to dojíždění a čekání na autobusy. To co mě tam čeká se mi moc nelíbí. Zřejmě letos přibydou laborky z fyziky, takže budeme už pracovat na třech vlnách. Po zkušenostech z letoška mám pocit, že nemůže být nudnější dvouhodinovka než laborky. Nejdřív člověk půlhodiny píše do sešitu kecy a pokyny jak má práci udělat a potom se činní. Z chemie to jsou pokusy, které mi nic neříkají a z biologie to je mikroskopování, které mě nebaví, protože se okolo neustále potlouká ta harpyje Andělová. Laborky z fyziky ale nejspíš předčí biologii. Co tam asi tak budeme dělat? Počítat? Pomoc lidi zachraňte mě!

Tož na co se tedy mám těšit do školy? Na kamarády? Dost chabé. A za to že mám platit podepřenou hlavou a neustálým zapisováním do sešitu? Věnováním času učení každý den několik hodin ještě po škole? Mít neustále blbník u ruky a sledovat, jak nestíhám? Pane bože! To bude zase chaos.