Pomalu, ale jistě

Pomalu, ale jistě odcházejí i poslední prázdninové dny. Počasí je jako květiny - pomalu odkvétá, jeho krása churaví a brzy uhnije a zešedne. My se zase navrátíme do škol, do stereotypního koloběhu života. Všechny dny mají svůj řád a svou harmonii. Všechny se řídí podle šablony a přesto je každý jiný.
Letošní zasedací pořádek se mi bude zamlouvat. Pár dobrých učitelů zůstalo. Pár špatných bohužel nezkamenělo a ti nový - to bude děs. Na třídního se těším. Doufám že naplní naše srdce pocitem sjednocení a my budem hrdí za to, že on je naší třídy hlava. Samozřejmě zase spousta učení, ale to by to jinak nebyl náš gympl. Je to vlastně hezké vědět, že toho umíme hodně. Když porovnám naší školu s průmyslovkou, sešity máme 3x nabušenější. Sice vždy nadávám, proč se učíme tolik pitomostí, jako např. co to je prokel. Ale můžeme na sebe být hrdí, že dokážeme to všechno zvládnout a zároveň být pořád dobrými lidmi, ne nudnými šprty. Přijímám tedy oficiálně fakt, že se 1. září jde do školy a já nebudu fňukat, že nechci. Najde se tam přeci i spousta kladných věcí :)