J.W.Goethe - Král duchů

Kdo to tak pozdě ujíždí tmou?

To otec s dítětem před sebou,

v náručí synáčka zahřívá,

tak jedou vichrem, jedou ti dva

'Co schováváš oči, nač by ses bál?'

"Ty nevidíš tatínku, že je tam král?

Král duchů s korunou...vlečka až sem..."

'Jen mlha, děcko, leží pod lesem.'

Pojď se mnou, chlapečku, vezmu tě k nám,

budem se dobře mít, všecko ti dám,

mám kvítí všech barev v svém království

a plášť mé matky se zlatem jen skví.

"Tatínku, tatínku, neslyšíš nic?

Král duchů mě volá čím dál tím víc!"

'Klid, dítě, seď klidně a neměj strach,

to šustí jen listí v křoviskách.'

Pojď se mnou, hezký chlapečku, chceš?

Mé dcerky tě chtějí za bratra též.

Mé dcerky protančí celičkou noc,

uspí tě v písničkách na dobrou noc.

"Tam, táto, tam do tmy se podívej!

Král duchů a princezny kolem něj!"

'Už hledím, hledím, děcko, do mlhy:

to jsou přec vrby, ty šedé mátohy!'

Můj mazlíčku, tvé krásné tílko mám rád

-pojď po dobrém, sic budeš litovat!

"Tatínku, táto, už na mě sáh král!

Co mi Král duchů, co mi udělal!"

Tu zděsí se otec, pustí se v cval,

s chroptícím děckem domů se hnal.

Do dvorce dojel z posledních sil,

děcko však z mrtvých už nevzkřísil.