Cyklovýlet někam daleko

Cyklovýlet, odjezd 14:30 návrat 18:30 - bezmála 4 hodiny cesty na kole, ujeto přibližně 35 km a zmoženo 6 částí těla. Ponožky od písku, ruka od uhlíků a telefon napěchovaný fotkama. Tak by se dal popsat dnešní výlet, který jsem s taťkou absolvovala. Zpočátku jsme se přesně drželi trasy vyznačené na plánku. Došlapali jsme to až ke skalní bráně, což je kus skály někde na kopci kam jsme se se značným úsilím vydrápali, abychom viděli něco jako pravčickou bránu jenom v menším vydání. Samozřejmě taťka v sedmém nebi - miluje vyhlídky do kraje a já vyhládlá, zmožená a žíznivá. Pak jsme se po chvilce focení té "nádhery" vydali asi 200 mětrů na jih, kde byl další kus skály, opět na kopci, ale tentokrát už jsem byla chytřejší a kolo jsem nechala dole uvázané u stromu (to víte, zlodějové jsou všude). To co se rozprostíralo nahoře byla skála s několika ďourama, uprostřed ohniště a nějakej deník. Na první stránce sice kecy, ale ať to bylo kohokoliv rozhodla jsem z toho udělat návštěvní knihu a napsala tam uhlíkem, který jsem našla v ohništi: "Byl jsem tady!!! Fantomas" Taťka se sice zasmál, ale pak řekl že to je ode mě moc škodolibí.

Nakonec jsme nějak dojeli do vesnice Hradčany a tam se stala smůla, že hned u cesty byla mapa. Samozřejmě tatínek hned vymyslel, že změníme trasu a místo po asfaltce z kopce pojedem lesem. Já jako DEBIL jsem ho poslechla a jelo se. Jasně že po 300 m všude písek a nedalo se jet. Teda dalo by se, jenže to by Někdo nesměl mít silniční kolo. Hm. Lesem se jelo docela dlouho a já celou dobu nadávala při vzpomínce, že se dalo jet po silnici. Nakonec jsem vypěnila a sedla si u cesty, že už dál nejedu a basta. V botech jsem měla snad tunu písku, několikrát se mi podvrknul kotník, byla jsem unavená a naštvaná.

Nějak jsme se tedy potom dostali na silnici a to už byla jen dlouhá asi půlhodinová skvělá projížďka (ironie) do kopce. Přijela jsem domů, vylezla schody do 3. patra v našem paneláku a myslela jsem že mi upadne zadek! To kolo je ďábel!!!