Křídla Andělská

Hledím v dál,
přemýšlím.
Co bude se mnou dál?
Netuším.

Proč osud zlý je,
a má bytost,
jak temná sluje,
miluje tichost
a stále stůně?

Jako vítr
se stébly trávy,
tak osud se mnou
pohrává si.

Zničil mou duši,
kterou v noci
strašnými sny mučí
svou obrovskou mocí.

Nad obzorem kotouč zlatý,
zalije světlem krajinu
a já stojím zoufajíc,
že už brzy zahynu.

Lidé jsou nevděční
a nikdy nepochopí,
že jiní jim květy k nohám nosí
za cenu že ulpí
v pavučině smrti,
ze které už nelze
uniknouti.

Napínám křídla bělavá
- jako anděl.
Pode mnou propast ledová,
byl to můj úděl...