9.7.2008

Dnešek nijak zajímavý. Pořát na internetu, potom chvilku Monopoly se ségrou a od pěti hodin na tenise s Martinou a Tomášem. Jako celkem fajn hra, síť je volejbalová tak míček lítá i skrz když se člověk trefí a kurt volejbalově nalajnovanej, tudíž krátkej a širokej :D ale my si čáry představujeme :D
Přišel tam i malej Pepa, syn trenéra na volejbal a chtěl tam snáma pořát něco hrát, tak jsem mu nadhazovala míčky. To byste nevěřili, jak 3letý děcko dokáže bejt srandovní. Potom si s Tomášem chvilku kopali volejbalovym míčem. Ten tam takový tríčky a Pepa na něj: "Tome, pvihvaj...Tyvoe!" Tak sme všichni dostali záchvat smíchu. Takovej malej kluk a už řiká tyvole.
Poslední hodinu (hráli jsme dohromady 3 hodiny) jsem pořát hlásala, že bude pršet, až jsme to ve třičtvrtě na osm začli pakovat. Posbírali míčky, zametli kurt a já: "Tak kde je ten déšť sakra?" v tom začlo lejt. Rychle jsem nasedla na kolo, dokud byla silnice ještě jakžtakž suchá, protože nemám blatníky, tak bych byla nahozená a šlapala jsem co mi nohy stačili. Stejně jsem domů přijela mírně morká. Ale stálo to za to ;)
Teď tady píšu článek a nějakej pták mi čumí do okna a plácá křídly do skleněný tabule. Následuje leknutí - myslela jsem, že spadnu ze židle. Co to je za nápady lítat lidem k oknům???